FC Zlín oficiální web

ALEXANDER JAKUBOV: Vždycky jsem se cítil víc jako Čech

Narodil se v Praze, s fotbalem začal v Košicích, pochází z československé rodiny. Sedmadvacetiletý ALEXANDER JAKUBOV se však dle svých slov cítí víc Čechem. „Vždy když hrálo Česko se Slovenskem, tak jsem fandil našim – takže Česku,“ usmívá se vysoký sympaťák. Zlínský kádr doplnil teprve letos a zatím plní hlavně roli žolíka. Je však rád za každou minutu na hřišti a trpělivě vyčkává na svou šanci. Jak se vlastně
k fotbalu dostal, čím díky němu prošel a kdo je jeho největším fanouškem? 

Cítíš se víc Čechem, nebo Slovákem?
I když jsem vyrůstal na Slovensku, tak jsem se vždy cítil víc jako Čech. Pamatuji si, že na základní škole jsme se vždy se spolužáky těšili na hokejové zápasy české reprezentace proti slovenské.

Proč tedy zrovna fotbal? Jak ses k němu vůbec dostal?
Rodiče nás s bráchou vedli od malička ke sportu a mimo fotbal jsme hráli i tenis. Sám jsem se dostal k fotbalu tak, že jsem se chodil dívat na bráchovy tréninky a jejich trenér mě oslovil, zdali to nechci taky zkusit. A už mi to zůstalo. Asi 5 let jsem trénoval a hrál s o dva roky staršími kluky. Oba rodiče nás ve fotbale podporovali a jeden z největších fanoušků byl děda.

Komu jsi fandil, když teď hrálo Česko se Slovenskem?
Fandil jsem našim, takže Česku.

V mládežnických kategoriích jsi prošel pěti kluby (MFK Košice, Inter Bratislava, SV Horn, Sparta Praha, FC Porto). Jak moc náročné bylo stěhování a přizpůsobování se novému prostředí?
Úplně jednoduché to nebylo. V tak mladém věku si zvykat na nové prostředí, partu, jazyk. Ale myslím, že jsem to zvládal v pohodě a nikde jsem neměl problém. Mám štěstí, že jazyky mi jdou a rychle jsem se je naučil.

Kde ses cítil nejlépe?
Těžko vybrat jedno místo. Na všechna mám skvělé vzpomínky, zůstalo mi hodně kamarádů z každého týmu. Ale asi nejvíc vzpomínám na Porto.

V Portu jsi strávil rok. Jak ses ve slavném portugalském klubu ocitl?
Na základě zaslaného DVD, mě pozvali na týdenní zkoušku, na které jsem uspěl a poté podepsal smlouvu na 2 roky. 

Nemrzí tě zpětně, že jsi v Portu nezůstal déle než rok?
Občas si řeknu, jak by to asi dopadlo, kdybych tam zůstal déle. Ale jsou to pouze spekulace. Pro mě bylo důležité dodělat školu a i to byl jeden z důvodů, proč jsem se vrátil.

Na co nejraději z Porta vzpomínáš?
Nejvíc na tréninky s Áčkem. Mrzí mě akorát, že jsem si neudělal fotky s hráči jako Hulk, Lisandro, Quaresma, Lucho Gonzales nebo Bruno Alves. Po Portu jsi hrál najednou za Měcholupy a za Žatec, s nímž jste postoupili z krajského přeboru do divize.

Jak jsi bral takový sešup?
Bral jsem to úplně normálně, tak jak to bylo. Samozřejmě podmínky byly úplně jiné, ale i takový je fotbal. 

Věřil jsi, že se ještě vydrápeš do profesionálního fotbalu?
Věřil. Kdybych nevěřil, tak 10 bych s fotbalem dávno sekl a nevěnoval bych tomu tolik energie. Patřil jsi i Spartě.

Štve tě, že jsi v ní nedostal pořádnou šanci?
Neštve. Na Spartu vzpomínám jenom hezky. Měl jsem s Áčkem, nastoupil v poháru, ale bohužel to pak nevyšlo. 

Je pravda, že odchovanci mají ve Spartě hodně těžké prosadit se do áčka?
Dřív to asi měli těžší. Myslím, že poslední roky se Sparta snaží začlenit odchovance do Áčka. Teď sice nakoupili zahraniční hráče, ale přesto mají větší šanci se prosadit než dřív.

Od roku 2013 je Zlín tvým sedmým klubem. Jak snášíš neustálé změny?
Dřív mě to bavilo víc. Teď už bych rád zůstal déle na jednom místě.

Co tvůj bratr Jakub. který je také fotbalista? Jste si i jinak podobní?
Musím říct, že ve většině věcí jsme odlišní. On je brankář, ty útočník.

Dával jsi mu hodně gólů?
Tak samozřejmě že na tréninku jsem mu jich za těch pár let, co jsme spolu hráli, dal hodně.

Bratr je přibližně stejně vysoký a jeho místo je v bráně. Tebe tento post nelákal, když jsi s fotbalem začínal?
Vůbec. Já se bál míče, když na mě letěl. Raději jsem tedy střílel, než abych ho chytal. 

V německém Budyšíně jste hráli v jednom týmu. Jaké to bylo?
Bylo to super. Po velice dlouhé době jsme spolu hráli, poprvé v dospělém fotbale. Celý dorostenecký věk jsme každý hráli v jiném klubu, dokonce i v jiné zemi, takže to bylo příjemné.

Nejvyšší českou ligu sis zahrál poprvé až ve Zlíně. Nemrzí tě, že šance přišla tak pozdě (27 let)?
Nemrzí. Samozřejmě že by bylo hezčí hrát ligu dřív, ale beru to tak, jak to je. Asi to tak mělo být.

Ve Zlíně jsi zatím hlavně žolík. Jak tuhle roli snášíš?
Já jsem rád za každou minutu. Přišel jsem do Zlína později a zraněný, takže jsem rád, že jsem se dal zdravotně do pořádku a začal sbírat minuty. Samozřejmě poctivě trénuju a čekám na šanci.

Je hodně těžké se prosadit v konkurenci Poznara a Beauguela?
Kluci hrají výborně. Mají formu, dávají góly, jsou platní pro tým. Navíc tady je ještě Železo a Pavel Vyhnal. Ta konkurence je obrovská.

Jak sis užil váš premiérový gól v české lize?
Byl to krásný pocit. Navíc ten gól byl vítězný, tak ta radost byla ještě větší.