FC Zlín oficiální web

Petr Klhůfek o trenéru Uličném: Za každou cenu chtěl vyhrávat a tým uměl perfektně nahecovat

V rubrice ZPĚT DO HISTORIE zavzpomínal bývalý zlínský obránce Petr Klhůfek na postup mezi elitu a první sezonu v nejvyšší české soutěži. Ševci se do ní dostali v sezoně 1992/93 když po zániku Československa šlo prvních šest týmů z Českomoravské ligy do nejvyšší české soutěže.

“Pro většinu z nás to byl první postup do ligy, takže jsme si ho krásně užili. Už po utkání v Brandýse nad Labem jsme oslavovali s našimi fanoušky přímo na stadionu. Vyvolávali naše jména a my se jim ukazovali v okně z kabiny, které bylo v prvním patře tribuny. Připadali jsme si jako v orloji. Celý Zlín tehdy žil fotbalem a fandové netrpělivě čekali na los a hlavně na start nové sezony,” vzpomíná bývalý zlínský obránce.

Úvod sezony mezi elitou ševcům vyšel poměrně slušně. Po prvních pěti duelech měli na kontě dvě výhry, jednu remízu a dvě prohry. “Vyšlo nám to. Bývá to vždy ta nováčkovská euforie. Pro soupeře je to velká neznámá a každý nováček se toho snaží využít co nejlépe,” říká Klhůfek, pro kterého byl speciální především duel proti Dukle Praha. “Přijeli kluci, se kterými jsem vojákoval. Byl plný stadion, takže byla perfektní atmosféra, kterou umocnilo i naše vítězství.”

Jedna z úvodních dvou proher přišla ve druhém kole proti Vítkovicím. Ševci v utkání vedli 2:0, a přesto nakonec prohráli. “Zápas jsme měli pod kontrolou, ale ve druhém poločase přišlo snad uspokojení, či co a domácí útočníkem Tůmou rozhodli o vítězství 3:2. Po zápase bylo v kabině dost dusno. Trenér Uličný rozkopal bednu s Mattonkami a jedna sklenice se rozbila o stěnu těsně vedle klubového lékaře Jardy Hynčicy,” vrací se k nepovedenému zápasu Klhůfek, jenž přidává další historku s Petrem Uličným.

“Bylo to na zimním soustředění a trenér Uličný donesl dvě vysílačky a oznámil nám, že budeme běhat úseky v lese. Protože nebylo vidět ze startu do cíle, pověřil Mirka Poláška tím, že bude startovat přes vysílačku. Jenže se vůbec neslyšeli, protože ty vysílačky byly dětské a neměly takový dlouhý dosah. Trénink se tímto trošku zdržel. Ale dodnes nezapomenu to Johnovo: Tady orel, tady orel, Miro nehrej si tam s tím a startuj.”

Uličný ve Zlíně jako trenér strávil při svém prvním angažmá čtyři roky. Tým vedl mezi lety 1990–1994. “Za každou cenu chtěl vyhrávat. Na trénincích i v mistrácích. Dokázal mužstvo správně nahecovat a s Mirkem Poláškem vytvořili nezapomenutelnou dvojici. Když se rozčílil, tak po utkání, nebo po tréninku přišel a řekl: Já su takové, a začal vtipkovat,” vzpomíná otrokovický odchovanec, jenž nezapomněl opomenout ani fanoušky. Těch například na zápas proti Slavii přišlo dokonce 9 620, čímž byla o 63 % překročena kapacita stadionu.

“Fanoušci byli perfektní. Neměli takové podmínky jako v dnešní době, ale dokázali si poradit a vytvářeli pěkná chorea. Po utkání na nás čekali u tribuny a pak jsme společně probírali zápasy v restauraci Gól,” říká Petr Klhůfek.