FC Zlín oficiální web

Trenéři z mládežnické akademie ševců absolvovali stáž v holandském Arnhemu

Velmi zajímavou stáž absolvovali během uplynulého týdne trenéři mladých ševců z fotbalové akademie na zlínské Vršavě. Jejich útočištěm se stal nizozemský Arnhem, kam je pozval někdejší zlínský obránce Tomáš Hájek, jenž v holandském klubu působí. Především jemu patří podle šéftrenéra mládežnické akademie ševců Jaroslava Matějíčka poděkování za skvěle organizovaný program a řadu cenných poznatků.

Jak se vůbec zrodila myšlenka absolvovat tuto exkurzi za opony klubu Vitesse Arnhem?
Nabídka přišla od našeho bývalého hráče Tomáše Hájka. Zprostředkoval nám ji Matěj Slouk, jeho nevlastní bratr a náš stávající hráč, s tím, že máme možnost nahlédnout na celkové fungování klubu od přípravek až po prvoligové A-mužstvo. Tato nabídka přišla zhruba před měsícem, což byl čas potřebný k vyřízení veškerých nezbytností, a hned začátkem listopadu jsme mohli vyrazit.

Jak početná byla vaše výprava?
Za dorostenecké kategorie jsem byl přítomen já s asistentem Kubou Řihákem, který rovněž zastřešoval kategorii přípravek. Žákovskou sekci zastupoval Milan Hanko, dívčí složku Petr Zapletal a Michael Pavlík za kondiční stránku.

Jak vypadal Váš program?
Ihned po příjezdu do mládežnického centra nás přivítal Tomáš Hájek, který zároveň přichystal a zorganizoval celou tuto stáž. Provedl nás po hlavní budově, ukázal nám veškeré zázemí a hned na úvod jsme shlédli tréninky kategorií U14, U16 a U10. Pak přišly další. Každý jsme se věnovali té kategorii, která mu náležela, vše jsme si rozdělili a zkušenosti a poznatky jsme si předávali nejenom mezi sebou, ale i s trenéry domácího klubu.

Jak na Vás působil tréninkový proces Arnhemu?
Tréninková náplň je podobná, dokonce bych řekl, že tréninky u nás jsou o něco pestřejší. Na druhou stranu nás překvapilo, že technické dovednosti hráčů jsou na velmi vysoké úrovni a tito hráči jsou v jednotlivých týmech velmi vyrovnaní a šikovní. Druhou věcí, která nás zaujala, bylo chování rodičů. Do tréninků vůbec nezasahují, na hráče nijak nepokřikují a spíše je pochválí nebo povzbudí. Navíc umějí potleskem ocenit i pěkné akce soupeře, což jsme viděli při mistrovských zápasech. Vytváří tím pěkné a kulturní prostředí, což jde ruku v ruce s důstojným zázemím nejen pro hráče, ale právě i pro rodiče a návštěvníky areálu. Jsou zde dostatečně velké a zaskleněné prostory k občerstvení, odkud lze v teple sledovat tréninky či utkání, dále dětský koutek pro další děti rodičů, kteří se právě dívají na výkony svých ratolestí. Je zde gauč s televizí, x-box, stolní fotbálek, kulečník, takže návštěva tohoto areálu se stává zážitkem pro celou rodinu. V tomto máme rezervy.

Kolik tréninkových ploch mají tamní mládežníci k dispozici?
Napočítali jsme tři umělé plochy a čtyři travnatá hřiště. V zázemí pak mají hráči regenerační linky, saunu, kanceláře pro fyzioterapeuty, tedy vše, co profesionální klub pro své hráče potřebuje. Vše na velmi vysoké úrovni. A to se přitom nejedná o klub z absolutní holandské špičky. Takto to tam ale mají nastavené a v tréninku se to projevuje tím, že všichni hráči do toho dávají opravdu sto procent. V některých pasážích byla intenzita tréninku opravdu vysoká, což bychom rádi přenesli také na Vršavu.

Měli jste čas i na jiné aktivity?
Popravdě řečeno ani příliš ne. Ráno jsme v osm hodin vstávali na snídani, byli jsme ubytovaní v hotelu blízko tréninkového centra, a zpět jsme se vraceli až kolem šesté hodiny. Na prohlídku města jsme měli vyhraněný pouze jeden večer. I to nám ale stačilo k tomu, abychom si alespoň částečně udělali obrázek o tom, jak se tam lidé chovají a jaká je tam kultura. Celkově to na mě působilo dojmem, že lidé v Holandsku jsou šťastnější, spokojenější než u nás. Je to možná dáno jiným životním stylem a společenskou kulturou.

Vstupovali jste i do tréninkového procesu?
Měli jsme možnost nahlédnout přímo pod pokličku a trenér Petr Zapletal se domluvil s tamním koučem kategorie U14, jenž mu umožnil vést v angličtině část tréninku. Hráčům se Petrova cvičení líbila a i pro něj to byla jistě zajímavá zkušenost.

Jaké jste si odnesli dojmy z mistrovských zápasů?
Zápasy přišly na řadu až v sobotu. Byli jsme na utkání kategorie U10, kde nás zaujaly hlavně pohyb a neuvěřitelná vitalita mladých hráčů. Polovina týmu hrála jeden zápas na polovině 7+1, druhá na půlce půlky 5+1. Kluci měli ze zápasu opravdu radost stejně jako rodiče, kteří potleskem dokázali ocenit nejen svoje hráče, ale i povedené akce soupeře. Zajímavostí také je, že zápasy pískali trenéři obou týmů, hrálo se tedy bez rozhodčích. Všichni přitom rozhodnutí těchto trenérů respektovali, nedocházelo k žádným sporným situacím a hádkám, což si u nás neumím dost dobře představit.
Dále jsme sledovali zápas kategorie U18 proti Heerenveenu. Když jsme si mezi sebou vyhodnocovali jejich tréninkový proces, říkali jsme, že by si s nimi náš tým dokázal poradit. Samotné utkání ale bylo o něčem jiném. Domácí si stáhli zpět některé kluky, kteří se připravují s juniorkou U21, a na kvalitě zápasu to bylo znát, protože hra měla potřebný spád. Opět jsme zde viděli velkou snahu o dominanci na míči, spoustu přihrávek a řadu osobních soubojů. A protože zde byla snaha uhrát co nejlepší výsledek, bylo k vidění více taktických věcí a prvků z dospělého fotbalu. Některé věci máme u nás nastavené trochu jinak, ale to je dáno filozofií jednotlivých klubů.
Posledním z mládežnických střetnutí, které jsme viděli na vlastní oči, pak byl duel kategorie U14 proti Almere City. Platilo to, co jsem již zmínil. Hráči byli velmi dobře technicky vybavení, věřili si, působili živým a sebevědomým dojmem, a pokud něco zkazili, nikdo jim nic nevyčítal. Trenéři, ani rodiče.
Samotným vrcholem bylo potom utkání A-týmu proti Spartě Rotterdam. Tomáš nám sehnal lístky blízko hrací plochy a nedaleko střídaček, takže jsme si mohli naplno užít atmosféru v hledišti a zároveň zblízka pozorovat výkony hráčů na hřišti i reakce realizačních týmů. Výsledek 0:4 pro naše hostitele a domácí tým nedopadl nejlépe, ale herně to byl skvělý zápas z obou stran. A hlavně skvělý kulturní zážitek před zhruba 25 tisíci diváky. Pouze nás mrzelo, že se Tomáš Hájek na hřiště nedostal, protože jsme si přáli vidět jej přímo v akci.

Asi to byl trochu jiný fotbal než u nás, souhlasíte?
Stejně jako u mládežnických kategorií i zde byla patrná snaha o dominanci na míči se spoustou přihrávek do strany, což je dáno i osobností trenéra. Mužstvo koučuje bývalý hráč Barcelony Phillip Cocu a jeho rukopis je zřejmý. Na druhou stranu pokud dali domácí kolmou přihrávku, dokázali být velmi nebezpeční. Na rozdíl od soupeře ale svoje šance neproměnili.

Jak na Vás zapůsobil někdejší zlínský obránce Tomáš Hájek?
Setkal jsem se s velmi korektním a krásným člověkem. Fotbalový i životní názor má velmi dobře uspořádaný. Žije tam s rodinou, je spokojený a tamní životní styl i kultura mu maximálně vyhovují.

Bude tato spolupráce nějak pokračovat?
Za všechny zúčastněné mohu říct, že jsme si to užili, viděli jsme nové věci, získali jsme nové poznatky a rádi bychom na to navázali tím, aby se i další naši trenéři dostali na nějakou podobnou stáž někde do zahraničí. Do samotného Arnhemu bychom se pak rádi vrátili třeba na jaře s našimi žákovskými či dorosteneckými týmy, aby i naši samotní hráči viděli, jak to funguje v zahraničním profesionálním klubu a co je může čekat, pokud pro úspěch udělají maximum.