FC Zlín oficiální web

MAREK KALIVODA: JEN TALENT NESTAČÍ, ZÁSADNÍ JE I CHARAKTER HRÁČE

Trenér béčka, dorostenců a brankářů, asistent i hlavní kouč A-mužstva, ale také sportovní manažer. Tímhle vším si už stihl MAREK KALIVODA ve fotbalovém Zlíně projít. Rodák z Olomouce je momentálně součástí
realizačního týmu prvoligového áčka a pravá ruka Jana Jelínka. Ve fotbalovém prostředí se pohybuje odmalička a v klubu funguje již skoro dvacet let.

Ve Zlíně jste byl trenérem brankářů, trenérem B-týmu, A-týmu, ligových dorostenců, vedoucím mládežnického centra. Ve které roli se cítíte nejlépe a proč?
Je třeba podotknout, že v našem klubu jsou funkce většinou propojené či spojené, prostě kumulované, takže člověk vykonává pestrou práci, která není stereotypní. Takže spojení trenérské a manažerské práce mi
naprosto vyhovuje v jakékoli podobě. (úsměv)

Kolik času vám zabírá denně fotbal?
Pokud to vztáhnu na současnou situaci, tak dopoledne se věnuji především organizační, administrativní činnosti, sledování a zpracování videa našich utkání a soupeřů, odpoledne absolvuji trénink mužstva, mezitím a po skončení tréninku jsou v plánu nejrůznější konzultace, porady. Najde se i chvilka pro osobní trénink, domů se vracím večer, ale určitě si nestěžuji, baví mě to.

Vždycky jste se chtěl věnovat fotbalu? Přemýšlel jste někdy, co byste jinak dělal, kdybyste nebyl u fotbalu? Kam by vás to táhlo?
Vyrůstal jsem ve Slavoníně, což je část Olomouce. Bydleli jsme přímo u fotbalového hřiště, otec byl funkcionářem v tamním klubu, takže volba byla jasná. Ale sportovní přípravu jsem měl pestrou: stolní tenis, hokej, nohejbal, tenis…, to všechno se v době mého mládí dalo ve volném čase stihnout, takže žádné jednostranné zaměření. Práce s lidmi bylo pro mě vždy zajímavé téma, proto jsem se jednu dobu angažoval ve školství a ve výchově dětí. Sportovní prostředí ale zvítězilo, a tak už skoro dvacet let funguji ve fotbalovém klubu.



Posledních šest let jste byl spjatý především s mládežnickým centrem. Jak vidíte jeho úroveň?
Všichni lidé, kteří jsou do fungování mládežnického centra zapojeni, se snaží, aby se úroveň zvyšovala. Abychom byli neustále konkurenceschopní. Pracuje se na zlepšení sportovního zázemí – pan předseda zapsaného spolku Ing. Josef Gába odvádí ve spolupráci s nejvyššími představiteli města, kraje a vedení našeho klubu velmi přínosnou práci. Významně projevil zájem o rozvoj mládežnického centra nový generální partner firma Climax. Výrazně se zlepšila spolupráce se Základní školou Komenského II. Došlo k užšímu propojení obou subjektů. Mám velkou radost, jak se daří zakomponovat do mládežnického centra ženský a dívčí fotbal. Spolupráce s okolními kluby je také stále na vysoké úrovni a jsem za to velmi vděčný. Nic by nám to však nebylo platné, kdybychom neměli kvalitní mládežnické trenéry. Lidský faktor je pro úspěšnost práce hodně důležitý a já jsem moc rád, že na Vršavě máme takovou partu trenérů, jaká tam je – v čele s vedoucím akademie Jardou Matějíčkem.

Říká se, že nejlepší trenéři by měli být právě u mládeže. Souhlasíte s tím?
Osvědčilo se mi, když u týmu fungují společně trenéři, kteří jednak mají pedagogické schopnosti a teoretické znalosti (a nemusí to být zrovna učitel) a bývalý ligový hráč se spoustou fotbalových zkušeností (u nás v mládežnickém centru je hned několik takových trenérských týmů – např. Radek Matulík a Aleš Hellebrand u kategorie U16). Také razím teorii, že by se trenéři od mládeže měli dívat i na starší kategorie či dospělé, aby věděli, co všechno budou mladí fotbalisté ve svém sportovním životě potřebovat, co je potřeba pilovat a co třeba ani těm našim ligovým fotbalistům zrovna nejde nejlépe.

Jaké jsou nejnovější trendy ve výchově mládeže?
To by vám nejlépe vysvětlili šikovní trenéři moderního střihu od přípravek a od žákovských kategorií Petr Zapletal, Václav Pavlíček nebo Jakub Řihák. Ale obecně dochází k propojení jednotlivých sportovních odvětví (například s gymnastikou, judem, basketbalem apod.). V tréninkovém procesu se zaměřujeme na detail, individuální přístup k hráčům. Snažíme se, aby hráči rozvíjeli schopnost samostatného rozhodování, vyhodnocování, zmapování dané situace. Dle mého je to důležité nejen ve fotbale, ale i v obyčejném životě. Co myslíte?

Rozhodně ano. Když půjdeme dál; kdy se dá poznat, že se z talentovaného hráče může stát ligový hráč?
Předně: talent nestačí – je to jen jeden z předpokladů. Důležitější je, aby takový hráč na sobě poctivě pracoval, měl správnou motivaci. Mnoho talentovaných hráčů skončilo před branami úspěšné fotbalové kariéry právě kvůli absenci těchto vlastností. Charakter hráče by měl být jedním ze zásadních prvků výběru hráčů.


Přetahujete se o fotbalové talenty s okolními ligovými kluby?
Přestože rivalita se sousedním Slováckem je velká, o hráče se příliš nepřetahujeme. V současné době i pro většinu rodičů v mladších kategoriích je rozhodující především spádovost školy, dojezdová vzdálenost. A pokud se jim líbí práce našich trenérů v mládežnickém centru, nemají potřebu utíkat ke konkurenci.

Jak ovlivnila centrum pandemie covidu?
Vzhledem k tomu, že určitou dobu nemohli hráči trénovat pospolu, nabrali přirozeně sportovní manko. Ale na druhou stranu dostaly prostor nové metody individuálního tréninku, do hry vstoupila moderní technika, hráči byli vtaženi do tréninkového procesu přes svoje telefony, tablety a jiná komunikační zařízení. Určitě tohle období poznamenalo vývoj hráčů. Dvě sezóny zůstaly nedohrány, zápasová praxe jako základ pro úspěšné
začlenění hráčů zejména do dospělých týmů nebyla naplněna.

Jak těžké je pro odchovance Zlína prosadit se do ligového týmu?
Nedělal bych až takové rozdíly mezi tím, zda se prosadí odchovanec či cizinec či hráč z jiného českého klubu. Samozřejmě nastavení a orientace klubu jsou stěžejní, na druhou stranu je to zejména o tom, zda dokáže hráč přesvědčit trenéra o svých kvalitách.

U A-týmu spolupracujete s Honzou Jelínkem, se kterým se velmi dobře znáte a který je hodně emotivní. Musíte ho občas krotit?
Pokusil jsem se o to... a po dvou trénincích jsem to vzdal. (smích)

Jeden čas s fotbalem Honza Jelínek sekl. Jak jste ho dostali zpět do klubu?
Když jsem vedl jako trenér A-tým ve druhé lize, potřebovali jsme k sobě dalšího spolupracovníka do realizačního týmu. Hledali jsme společně s panem majitelem Červenkou mezi bývalými hráči a narazili jsme na jméno Jan Jelínek. Když jsem mu poprvé telefonoval, prodával zrovna na tržnici ve Zlíně jahody. Ale domluva byla rychlá a na druhý den byl již na stadioně ve Zlíně. Od prodeje jahod do první ligy.., to je něco podobného jako trenér Trpišovskýz provozního hospody do Ligy mistrů. (úsměv)



Velmi dobrými výkony se prezentuje odchovanec mládežnického centra David Tkáč. Tušil jste, že tak rychle vyletí?
Dle mého bylo v dorosteneckých kategoriích více výrazných typů. David je hrozně hodný kluk, takový tichošlápek, nebyl ani v žádném mládežnickém reprezentačním výběru. Ale jak už jsem se zmínil výše, důležitý je
charakter hráče, pracovitost a nastavení – a to rozhodlo, že David se v nejvyšší české soutěži prosazuje a dostal se do hledáčku reprezentačních trenérů U20, U21.

Dlouho se tradovalo, že Zlín umí vychovat zejména obránce. Tušíte proč?
Já myslím, že to platí i nadále. Už teď máme v mládežnickém centru nachystané na skladě pro reprezentační výběry další výborné stopery a krajní obránce. (úsměv) Ale byly a jsou zde i šikovné výjimky tvořivých hráčů: Tkáč, Hellebrand, Slaměna, Macek… Asi naše zlínské know-how – tak proč toho nevyužít. (úsměv)

Jak trávíte volný čas, když si chcete od fotbalu odpočinout?
Příliš volného času nazbyt nemám, co mi zbývá, se snažím prožít s rodinou. Covidové období bez fotbalu nám přihrálo do rukou trekingové hole, a tak s manželkou vyrážíme na výlety do okolí.