FC Zlín oficiální web

Stanislav Petruta si odbyl premiéru v lize

Devatenáctiletý záložník Stanislav Petruta si včera připsal svůj první ligový start za A-tým, když nastoupil v úvodním kole letošní sezony Chance Ligy, v němž jsme porazili Teplice 1:3. Odchovanec ševců si tak splnil vytyčený cíl – nastoupit ve žlutomodrém dresu mezi elitou. Jaké byly jeho dojmy? A jaké má další vyhlídky?

„Ze začátku, když jsem nastoupil, jsem to ani moc nevnímal,“ popisuje své bezprostřední pocity Stanislav Petruta po své prvoligové premiéře. „Ale pak, někdy v 80. minutě, jsem se podíval na tabuli a viděl výsledek 1:3… V tu chvíli mi hlavou problesklo, co se vlastně právě děje, a musím říct, že kdybych to víc rozebíral, asi by mi i slza ukápla. Jsem rád, že jsem to zvládl a splnil si svůj cíl.“

Pro mladého záložníka to nebyl obyčejný zápas. Bylo to utkání za klub, kde fotbalově vyrostl. „Chodil jsem se dívat na zápasy A-týmu jako kluk a vždycky jsem si přál, abych tam jednou stál na hřišti, nejen v hledišti. Prošel jsem si celým klubem a čekal jsem na svou šanci. Teď jsem ji dostal.“

A jak hodnotí samotný zápas? „Tempo mi sedlo, nepřišlo mi to jako nějaký obrovský skok. Měl jsem v hlavě, že je to první ligový start, ale hrál jsem v klidu. Atmosféra byla fajn, i když na stadionu nebylo úplně plno – lidi byli slyšet.“

Standa nezapomíná ani na podporu zkušenějších spoluhráčů. „Hodně jsme to řešili s Poznym v kabině, trenéři mě připravovali a dost mi poradil i pan Hoftych. Na hřišti mě nejvíc pomohli Čerňas a Bárt. Říkali mi, ať hraju jak umím a posouvám hru dopředu.“

Jeho cíl pro další část sezony je jasný: „Určitě bych se chtěl prosadit natrvalo do A-týmu a ideálně do základní sestavy. Teď musím využít každou šanci, kterou dostanu.“

A měl nějaký speciální rituál před zápasem? „Vždycky si třikrát poskočím na hřiště levou nohou,“ říká a dodává: „Rodiče mi žádné rady před zápasem nedávali – berou to tak, že jsem na hřišti sám za sebe a musím se v daných situacích správně rozhodnout.“

Po zápase samozřejmě přišla i vlna gratulací. „Jako první mi psali kamarádi, ale paradoxně jich bylo víc, když jsem měl první start za áčko v pohárovém utkání proti Plzni. S rodiči jsme to rozebírali až druhý den.“